Grošák k nám přicválal z Moravy, až z úrodné a malebné Hané.
Tam nejen obilí, ale i hrozno dozrává, to jižním je sluncem už dané!
Že odtamtud Grošák k nám přicválal, tak moravské písně sem nese.
A cestami se mezi úrodnými lány hnal i tichými jen pěšinami v lese!
Hřívu má do copů spletenou a ohon mu v trysku vlaje.
A stejně, jako vino archivní, on v čase teď pro nás zraje!
I Polabí požehnaná je krajina, tak v ní svůj domov našel.
Přejme mu, aby zde na léta zakotvil a jak zrno úrodné zde vzešel!
Stáj jeho teď je dědina Pelechov, tam teď on kopyty bije.
Tam podkovy zvoní mu o stání, tam řehtá a tam teď on žije!
I zde réva nám hrozny daruje, to dary jsou země české.
A jako víno pro nás vždy opojné jsou také naše zeny hezké!

I zde se krásné písně zpívají, však ty moravské líbezněji znějí.
Ty Grošák nám s láskou přináší a s ním si je lidé zde pějí!
Cimbál vždy barvu jim určuje a primáš pak vášeň jim dodá.
Tak Grošák opojnou písničku nám na zlatém tácu podá!
Viola vždy všechno potvrdí a kontrabas pak už to stvrdí.
Tak na svoje hudební umění mohou být chlapci moc hrdí.
Vždyť moravská píseň je líbezná a nádhernou zemi vždy chválí.
Do ní my rádi se vracíme, jen pro nás se do vinic halí!
Někdy je slyšet v ni slavíka, jindy v ní skřivan zpívá.
Opojnou číši nám nabízí a voňavá je chleba skýva!
Až Grošák jak burčák se rozkvasí, jenž vyzraje v opojný mok,
pak archivním vínem už stane se, jež zraje už pak každý rok!